megaseks.net

En gncel porno video izleme sitesi megaseks.net

porno
Czech English German Japanese Russian Spanish
Kunoichi Taikai 2010 - ženský seminář PDF Tisk

Kunoichi Taikai 2010

První celosvětový ženský seminář Bujinkanu. Událost, která se ještě nikdy neuskutečnila. Událost, které předcházelo mnoho otazníků ze stran mužů i žen. S napětím očekávaná akce propukla v pátek 17. září 2010 v německém Hannoveru za účasti více jak 250 Kunoichi.

Člověk jel na seminář plný otázek, jak seminář bude vypadat, jak budou cvičit jednotlivé učitelky z různých zemí, bude jejich taijutsu různé? Zajímalo mne, zda předávané učení bude ve shodě s českým a samozřejmě s japonským Bujinkanem, zda některé věci nebudou učeny rozdílně. Budou mne tréninky vlastně bavit? Už pro tuto velkou zkušenost z celosvětového setkání žen byl seminář tak lákavý.

Taikai otevřel první společný trénink všech učitelek, na kterém se každá představila a ukázala jednu techniku. Už tady nastolily instruktorky výbornou přátelskou atmosféru, která se nesla celou akcí. Učitelky navazovaly na jednotlivé techniky a bylo vidět, že všechny táhnou za jeden provaz. Vytvořily partu, která se podporovala a s vtipem a úsměvem komunikovala se studentkami. S úctou učitelky respektovaly jedna druhou a rády si v době volna zacvičily i na tréninku ostatních instruktorek.

S potěšením jsem zjistila, že všechny tréninky byly zajímavé a měly každému co dát. Každá učitelka má jiný přístup a jiné taijutsu. Z každého tréninku jsme si mohly vzít, co nás zaujalo. Ženskou ladnost doplňovaly zákeřné údery, detailní učení základů střídaly techniky z reálných situací, přizpůsobení se útočníkovi a improvizace. Člověk měl možnost cvičit se zbraněmi i beze zbraní.

Tři dny semináře a 12 tréninků uteklo neskutečně rychle. Tréninky nás nabily energií tak, že jsme všechny chtěly ještě pokračovat. Závěrečný ceremoniál vyvolal několik slziček v řadách studentek i učitelek.

Věřím, že akce splnila očekávání a nezklamala důvěru Sokého, který speciálně pro Kunoichi Taikai natočil několik videí a poslal zprávy všem Kunoichi přes zahraniční studentku studující v Tokiu. Doufám, že radost mu uděláme bannerem ?Kunoichi Taikai? podepsaným od všech učitelek i studentek.

Jen více takových akcí.


Jana Ch., Olomouc

 




Kunoichi Taikai

Je těžké vyjádřit slovy pocity a atmosféru, která tam byla, ale pokusím se to alespoň nastínit, tak jak jsem to vnímala Já.

 

Do soboty to bylo, jako by se mě to netýkalo. Jako by se vše odehrávalo za sklem. Byla jsem tam, ale nedokázala jsem dostatečně vnímat tu atmosféru. Až v sobotu se to změnilo.

Když jsem přijela, měla jsem pocit takové svázanosti ? nové prostředí, jiné národnosti, cizí země. Ale zlomilo se to s prvním tréninkem, který probíhal v duchu ? každá z učitelek ukázala techniku a my jsme si při každé další technice měly najít nového protivníka. Tím se prolomil ostych a myslím, že nejen ve mně.

Celá ta atmosféra byla naprosto odlišná než na seminářích, na kterých jsem byla. Bylo naprosto jasně cítit takovou uvolněnost v prostoru. Takové zvláštní teplo, které bylo kolem. Něco malinko podobného vnímám při tréninku Pavla Bařiny. Když vejdu do tělocvičny, kdy před tím cvičili jógu, je ta atmosféra klidná a uvolněná, ale když před tím cvičí boxeři, je napjatá a agresivní.

Člověk na Kunoichi Taikai nemusel řešit problém, s kým bude cvičit a zda nebude mít protějšek problém cvičit se ženou. Tam jste se prostě otočily a měly před sebou - ŽENU.

Každý trénink ve mně zanechal nějaký pocit, někdy silnější a někdy slabší. Byly hodiny, které pro mě byly příjemnější, a dokázala jsem je daleko lépe vstřebat. Ale bohužel byly i takové, ze kterých jsem odcházela rozčarovaná. Důvodem bylo to, že některé studentky nepochopily význam prvotního tréninku, a proto se neustále při změně techniky měnily po celou dobu semináře. Tudíž se stalo to, že za hodinu jsem se prostřídala se šesti studentkami, a tak nebyl dostatek času na techniku, protože jsem byla zaměstnaná hledáním si protějšku. Samozřejmě, že tento způsob ?škatule, hejbejte se? neprovozovaly všechny, a když měl člověk štěstí, tak si opravdu dobře zacvičil.

Bylo pro mě naprosto fascinující dívat se na některé učitelky s jakou lehkostí a šarmem provádí techniky. Byl to balet. Ale v konečném důsledku mi nebyly odkryty žádné taje, kouzla a nějaký nový ženský princip nebo způsob. Vše tak jak to cvičíme tady, se to cvičilo i tam. Jediný důraz u dvou učitelek byl na boky a kyčle, kde my, jako ženy máme největší sílu oproti mužům, kteří využívají spíše sílu horní části těla.

Každopádně jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost zúčastnit se tohoto jedinečného semináře, a to nejen díky lidem, kteří jej organizovali, za což jim patří veliké dík, ale i člověku, který se postaral o to, abychom se zúčastnily i my z ČR a tím je Jana Chalupová, které děkuju.

 

Tímto končím svou slohovou práci a popsání nepopsatelného.

 

Lenka G., Zlín

 


 

Kunoichi Taikai 2010

Pokora, ladnost,

Soucit, nadhled, hravost

Žena bojovnice

 

Kdybych měla jmenovat jen jednu jedinou věc, která mne oslovila na setkání více než 250 kunoichi, pak by to byla atmosféra, kterou celé soustředění dýchalo. Nadšené skupinky žen pozorovaly rozzářenýma očima instruktorky, které se na parketách proměňovaly z ladných volavek do hbitých tygřic, zákeřných chřestýšů, hravých pandích medvíďat, aby při dokončení techniky zaujaly postoj obezřetného orla, kterému nic neunikne a po té, co z pařátů propustily kořist, pluly už opět po tělocvičně jako mírné labutě rozdávajíce úsměvy i povzbuzení.

Člověk musel obdivovat, s jakou lehkostí a šarmem se v boji pohybovala učitelka, kterou by jinak na ulici mylně považoval za zasloužilou seniorku na cestě do cukrárny. Tento názor by velmi brzy odvolal po té, kdy by ho vycházkovou holí (hanbem) poučila o svých možnostech. Velkou úctu v člověku probouzela na první pohled nenápadná a skromná slečna, kterou by spíše počítal do řad drobných plachých univerzitních studentek, než by pod jejím plynulým omotte přistál na tvrdé zemi reality. Každá z instruktorek měla svůj osobitý přístup a charisma, své jutsu, ale všechny dohromady společně se studentkami postupně v průběhu víkendu vytvářely mozaikovitý obraz skutečného bojovníka.

Na závěr semináře bylo řečeno, že Soké při příležitosti Kunoichi Taikai podotkl, že považuje kunoichi jutsu za velmi důležitou složku ninjutsu, možná do budoucna nejdůležitější. Když jsem odjížděla z Hannoveru, věděla jsem, že více než bojovník, chci být bojovnice. J


Jana B., Olomouc

 




Kunoichi taikai: Ne-obyčejný seminář


Když jsem se dozvěděla o tomto semináři, byla jsem hned rozhodnuta zúčastnit se. Vždyť takových seminářů není mnoho.

Cesta tam probíhala v duchu pln očekávání, a tak i trochu obav z toho, jak vše proběhne.
Ihned po vkročení do sportovního areálu, kde se konalo setkání, jsem si připadala jak v " Babylonu". Spousta cizích řečí a lidí. Ale hned po prvním tréninku jsem se cítila velice dobře a věděla, že jsem na správném místě. Místě, kde ženy nebojovaly mezi sebou, ale budovaly si své místo a udržovaly ducha žen v Bujinkanu. Ženy nemají takové svaly jako muži, ale myslím si, že mají větší sílu ve své soudržnosti.
Tréninků bylo mnoho, probíhaly vždy čtyři najednou a cca po hodině a přestávce jste mohly přejít na jiný, k jiné učitelce. Mohly jsme si vybrat základy, "zlatou střední cestu" a pokročilé, ovšem celkově se prolínaly základy budo a feeling pohybu v realitě života (sebeobrana pro nás ženy je velmi důležitá).
Učitelky, které vedly tréninky, používaly neskutečnou ladnost pohybu a přitom nakonec dokázaly vytvořit neskutečný proud energie mířený na útočníka a zničit ho a také se tato energie zároveň prolnula mezi cvičící a neuvěřitelně nás všechny nabíjela. Po každém dni plném takových tréninků jsme byly sice unavené, ale zároveň se cítily v naprosté pohodě, dobré náladě a plné dojmů z těchto tréninků. Neumím pocity dostatečné popsat, to je třeba zažít a vnímat. Je moc dobře, že se v Bujinkanu objevuje čím dál více žen a že i některé se dokázaly "probojovat" a udržet se a mohou nás učit a předávat nám své zkušenosti. Naopak i ty, které učily nás, se učily i od nás ,takže na závěr to bylo vzájemné poděkování, které nás všechny velice dojalo.

Ještě jednou díky za to,že jsme mohla být na tomto semináři.


Zdenka V., Brno

 



Kunoichi Taikai, 17. ? 19. 9. 2010, Hannover


Jak popsat něco, co se těžko popisuje? Jak nazvat to správným slovem? Uspořádat slova, myšlenky tak, aby si z toho Ti druzí vzali to, co opravdu chci nebo spíše můžu říct. Záleží na člověku, jaký je, jak to chce či nechce pochopit, co si chce z těchto slov vzít. Je mnoho rozdílů mezi lidmi, a tudíž i mnoho názorů na věci kolem nás.

Rozdíl ? slovo, jež se dá velice snadno vyslovit, však jeho význam je velice široký. Rozdíl vidíme či cítíme na první pohled. Setkáváme se s rozdíly každý den, každou chvíli. S rozdílností jsem se setkala i v Hannoveru na Bujinkan Kuchoichi Taikai, kde jsem potkala spoustu lidí. Rozdílů tam byla spousta a nejen ve vzhledu či v povaze, ale i ve způsobu komunikace. Což pro mě jako pro člověka, který částečně, ale ne moc dobře mluví anglicky, bylo při tréninkách, ale i mimo, velice důležité. Ne vše, co vyjádříte slovy, vám dá ten správný význam, pokud nejste napojeni. Nemusíte rozumět každému slovu, abyste pochopili, co vás tam přivedlo. I když rozdílů je tam spousta, přesto komunikace je mnohem snazší, i beze slov. Nevím, jestli zde píši něco, co je či bylo důležité. Však byla spousta věcí a hlavně tréninky, kde komunikace a nejen ta byla důležitou součástí.


Pavla H., Velké Meziříčí