Historie a vývoj Bujinkanu

Slovo Bujinkan v sobě významově zahrnuje tři části: BU – válka, boj, válečník; JIN – bůh, božstvo; KAN – společnost, svazek. Když se to spojí dohromady, dal by se Bujinkan volně přeložit jako společenství božích válečníků. Tento název vznikl před několika desítkami let, kdy Sóke Masaaki Hatsumi poprvé předvedl trénink za hranicemi Japonska. Od té doby se začaly konat pravidelně několikrát do roka tréninky v Evropě a Americe, které dostaly název Tai Kai (velké setkání). Bujinkan jako takový je instituce skládající se z devíti škol, jež byly předány Takamatsu Senseiem Dr. Masaaki Hatsumimu s titulem Sóke. Zde je genealogicky seřazených devět škol Bujinkanu (číslo v závorce znamená kolikátou generaci velmistrů – Sóke – představuje Dr. Hatsumi u jednotlivých škol):

Togakure-ryu – Ninjutsu (34)
Gyokko-ryu – Kosshijutsu (28)
Kukishinden-ryu – Happo Bikenjutsu (28)
Shindenfudo-ryu – Dakentaijutsu (26)
Gyokushin-ryu – Ninjutsu (21)
Koto-ryu – Koppojutsu (28)
Takagiyoshin-ryu Jutaijutsu (17)
Gikan-ryu Koppojutsu (15)
Kumogakure-ryu – Ninjutsu (14)

Je patrné, že pouze tři školy jsou vlastní Ninjutsu, ostatní jsou Bujutsu, které byly používány samuraji. Jde o nejstarší školy bojových umění v Japonsku, o kterých se soudilo, že dávno zanikly. Dnešní doba je podle slov Dr. Hatsumiho nejlepší dobou Ninjů, neboť umožnuje rozvíjet a zdokonalovat bojové umění do měřítek, jaká dříve nebylo možné studovat. Dnes se již termín Ninjutsu příliš nepoužívá, protože pochopení všech 9 škol Bujinkanu spočívá v pochopení budó. Proto se dnes používá souhrné a výstižnější označení Bujinkan Budó Taijutsu. Slovo Budo v sobě obsahuje dva znaky. BU – válečník, válka; DÓ – cesta. Dohromady válečné umění, cesta války nebo cesta válečníka. Budó je válečné umění, kde svobodně rozvíjíte své schopnosti, nemá tedy přímo význam sportovní bojové umění, jak u nás i jnde bývá slovo budó poněkud zjednodušeně interpretováno.Bujinkan Dójó je mezinárodní asociace, založená a vedená Dr. Masaaki Hatsumim (Japonsko). Bujinkan Dójó lze přeložit jako Tréninková hala bohů války. Hlavní aktivitou je studium starobylých škol bojových umění označovaných jako Kobudó Ryúha. Když hovoříme o Kobudó (často ve spojení s Bujutsu, viz výše), myslí se tím jakákoli škola starých japonských bojových umění založená v době před Meijiho reformami (1868). Jednou z hlavních charakteristik společných všem těmto školám je přímé předávání zkušeností mistrem označovaným jako Sóke (původní význam slova sóke = patriarcha, hlava rodiny; Bujinkan je dnes chápán jako velká rodina).

V sedmdesátých letech minulého století se Bujinkan poprvé prezentoval světu díky technikám Ninjutsu. Souviselo to především s ohromným nárůstem publicity všeho, co mělo nějakou souvislost s pojmem Ninja. Bohužel z této doby také pramení mylné představy, které v lidech vyvolal tisk a filmový průmysl, neboť pochopení těchto bojových umění nespočívá v krkolomných kouscích předváděných na obrazovkách. Dr. Hatsumiho stálo velké úsilí udržet těmto školám s tisíciletou tradicí status, jaký si zasluhovaly, musel jít proti zkresleným a nesprávným představám filmových tvůrců a žurnalistů, kteří většinou Ninji představovali pouze jako žoldáky či číhající zabijáky a ne jako lidi, kteří uměli žít v míru a být vážení a respektovaní.

V roce 1995, po letech práce a šíření těchto bojových umění po celém světě, dal Dr. Hatsumi svému učení souhrnný název Budó Taijutsu (Bujinkan Budó Taijutsu, viz výše), který poukazuje na fyzické a duševní techniky nezbytné ke studiu těchto bojových umění.

V současné době Dr. Hatsumi pravidelně vyučuje v Bujinden (hlavní dójó pro Bujinkan) situovaného ve městě Noda.

Bujinkan je nyní známý téměř po celém světě a své oficiální dójó má ve více než 40 zemích včetně České republiky. Tisíce studentů ročně přijíždí do Japonska, aby se osobně s Hatsumi senseiem (sensei = učitel) setkali a zúčastnili se jeho tréninků. Velkou úlohu v tomto systému hrají Shihani (10.-15. dan) a Shidóshi (učitelé, 5.-9. dan), kteří jsou zodpovědní za pronikání a šíření těchto dávných tradic ve svých zemích.